Nulová volba
Editorial píši těsně před volbami, volební (anti)kampaně právě vrcholí. Jako vždy doufám, že volby přinesou nějakou pozitivní změnu a nové tváře. Bohužel však jednu palčivou otázku pravděpodobně jakákoliv nová vláda nikterak významně a razantně řešit nebude, byť se dotýká nás všech – energetickou politiku státu. Jde totiž o téma značně nepopulární a nevděčné. Navíc se nám občanům velmi líbí žít v blažené nevědomosti, kterou nám naoko zajišťuje spolehlivé bliknutí vypínačem dnes, včera, zítra… Přitom grafy ukazující zásoby neobnovitelných (oč lépe zní tradičních) zdrojů energie mluví jasnou řečí již několik desítek let. Pamatuji si, jak mocně na mě tyto prognózy zapůsobily, když jsem je poprvé ve škole slyšela: desítky let do úplného vyčerpání světových zásob černého uhlí, hnědého uhlí, ropy. Nelíbila se mi představa, že nebudeme mít uhlí ve sklepě, protože už nebude nikde na světě. Počítala jsem, kolik mi bude let, až se zásoby ztenčí na nulu, a kolik let asi bude mým případným dětem. Později tyto chmurné představy zahnalo bydlení v přetopeném paneláku s ústředním topením a zcela jiné starosti. Nyní se však toto téma ke mně vrátilo jako bumerang při rozhovoru s Václavem Bartuškou – velvyslancem pro energetickou bezpečnost ČR. Nebývá u nás zvykem, aby veřejní činitelé mluvili jednoznačně, srozumitelně, a ne pouze v růžových odstínech. Výjimky však existují, jak se můžete přesvědčit v rozhovoru v rubrice Energie.
Mohlo by se zdát, že problém s energií za nás vyřeší tzv. nulové domy, o kterých se nyní začíná mluvit stále častěji. Již žádné starosti s uhlím ve sklepě, žádné vrásky z utaženého kohoutu plynovodu na Ukrajině. Při současném stavu vědomostí a technického poznání by však bylo velmi naivní myslet si, že tomu tak bude. I vhodně navržený energeticky aktivní dům s sebou přináší jistá úskalí a specifika, která se teprve budeme muset naučit řešit a žít s nimi, viz článek o nulových domech na straně 8. Máme na to dle revize evropské směrnice 2002/91/ES zhruba dvacet let, v tomto směru již bylo rozhodnuto za nás. Jde o dostatečně dlouhou dobu pro nalezení efektivního a ekologického způsobu využívání obnovitelných zdrojů energie? Naučíme se během této doby přijmout koncepci pasivního domu, ze které aktivní domy vycházejí, jako standard bydlení? Nulové účty za vytápění vítá každý, nucené větrání s rekuperací však již vzbuzuje podstatně méně nadšené reakce. Honba za nulovou hodnotou navíc může přinést celou řadu velmi špatných řešení – je snadné postavit velmi drahý, neekologický, nepohodlný, a přesto velmi nulový dům. Věřím, že toto nebude naše nulová cesta – bylo by smutné, kdyby jedno nulové číslo triumfovalo nad zdravým rozumem a kvalitou bydlení.
Petra Šťávová
