Když se řekne radiátor
Boj o teplo doprovází člověka už od nepaměti – v pravěku byl oheň a teplo často základním klíčem k přežití. Původním palivem bylo dřevo, i když některá naleziště dokládají i využití uhlí, a to před více než 10 tisíci lety. Před začátek našeho letopočtu se datuje i vynález předchůdce podlahového vytápění – starořímského hypocausta, kde k ohřevu místnosti sloužil vzduch vedený dutinami pod podlahou a ve stěnách. Otevřené topeniště však obecně přetrvávalo v příbytcích až do středověku. V prvních stoletích našeho letopočtu ale bohatším Římanům začal vadit kouř zamořující celý dům. Následoval ústup ohně z vnitřního prostoru – nejprve jeho uzavřením do speciálních pánví na uhlí, později do krbů, pecí a kachlových kamen. Dalším krokem vývoje bylo zařazení teplonosné látky, která umožnila ještě větší odstup od ohně a spalování – do vytápěného prostoru je teplo přivedeno tekutinou (nejčastěji vodou nebo párou), což zvyšuje čistotu systému, jeho bezúdržbovost a zdánlivou neexistenci paliva.
Přestože i dnes pochází velká část tepelné a elektrické energie ze spalovacích procesů, běžný uživatel si to již ani neuvědomuje. Typickým příkladem je centrální zásobování teplem (ústřední vytápění), u kterého si většina uživatelů pod pojmem vytápění představí radiátor s „kolečkem“ pro regulaci. Odstup od ohně je dotažen k dokonalosti, radiátor se stal vítanou a samozřejmou součástí interiéru. Komfortním zdrojem tepla, na kterém lze sušit prádlo, promočené boty, ovoce i pomerančové slupky do sběru – tolik alespoň moje vzpomínky z dětství. Zvláštní je proto představa, že by tento tradiční interiérový prvek měl z budov postupně vymizet a stát se historizující vzpomínkou na staré dobré časy, jako jsou dnes například kachlová kamna. S výhledem na nulové domy po roce 2020 však k této změně budeme postupně tlačeni – požadavky směrnice EPBD II (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU) jsou nekompromisní. Na tento vývoj je pamatováno i při aktualizaci technické normy ČSN 73 0540-2, která je v současnosti v připomínkovém řízení. Norma je nepovinná, vzhledem k evropské směrnici však na tuto situaci budou muset v brzké době reagovat i české zákony a vyhlášky. Ostatně v budovách s velmi nízkou potřebou tepla na vytápění už dnes tradiční otopná tělesa pod okny nejsou běžně k vidění – náklady na vytápění jsou natolik nízké, že počáteční investice do teplovodní soustavy s kotlem je zkrátka příliš vysoká. Alternativních řešení se nabízí celá řada, populární jsou velkoplošné sálavé systémy (podlahové, stěnové, stropní vytápění), a to jak elektrické, tak využívající obnovitelné zdroje energie. Otázkou zůstává, jak se v těchto systémech bude orientovat zmiňovaný běžný uživatel, který si na radiátoru tak rád otáčel kolečkem …
Přeji vám příjemné čtení.
Petra Šťávová
PS: Jsem si vědoma toho, že radiátor není správný současný technický termín a že jej v našich článcích autorům opravujeme. Sušení bot na otopném tělese však zní velmi podivně… Proto doufám, že mi tuto nepřesnost v rámci editorialu prominete (a i moje babička tak bude vědět, o čem to vlastně píši).
